Rozhovor s psychoterapeutkou Olgou Trčkovou

Olga pracuje jako arteterapeutka pro klienty Centra Labyrint v Českých Budějovicích. Absolvovala výcvik Integrované psychoterapie a vystudovala obor Arteterapie a PF JCU. Pro Sociální kliniku pracuje od roku 2021.

Jak jste se dostala k působení v Sociální klinice?

Dozvěděla jsem se o Sociální klinice od kolegyně psychoterapeutky. Zdá se mi dobrý nápad přiblížit psychoterapii i lidem, kteří si právě teď nemohou dovolit placenou terapii, a zároveň není šance, aby se dostali k terapii hrazené zdravotní pojišťovnou. Sociální klinika je mi sympatická tím, že obchází tuto bariéru nedostupnosti terapie. Oceňuji možnost supervize.

Je pro vás práce v SK výzvou?

Velkou výzvou pro mě byl přechod na online terapii, kterému jsem se dříve bránila a odhodlala se až poté, co toho bylo třeba pro klienty Sociální kliniky. Měla jsem obavu, jak vměstnám na obrazovku klienta i jeho artefakt, ale podařilo se nám to zvládnout: výkresy klienti posílají předem ofocené. Já si je stáhnu na lištu a podle potřeby si na ně přepínám. Funguje to dobře.

Je pro vás tato práce důležitá? Proč?

Myslím, že je to užitečná služba, protože nabízí pomoc lidem, kteří by jinak zůstali se svými problémy osamocení.

S jakými problémy se na vás klienti nejčastěji obracejí? Proč a kdy by měl člověk vyhledat terapeuta?

Měla jsem v minulosti pocit, že v české společnosti je psychoterapie zdánlivě vyhrazena jen lidem, kteří se potýkají s nějakou krajní dramatickou situací (jako je tragédie v rodině, nebo třeba propadnutí nějaké závislosti). A že bez dosažení nějaké úrovně "dramatičnosti" si Čech nebo Češka netroufne terapeuta vyhledat. Od dob, kdy jsem se účastnila psychoterapeutického výcviku, vím, že jak "ochutnávka" terapie, tak i dlouhodobější práce v terapii může být užitečná mnoha lidem. Život před každého z nás staví spoustu úkolů: celý život se vyvíjíme, vstupujeme do nových rolí, a musíme se s těmi změnami nějak vypořádat. Postupně lépe poznáváme sami sebe. Takže zadání klienta/klientky, který/á si přeje „jen" lépe porozumět sám sobě, je pro mě zcela dostatečné.

Máte nějakou profesní vizi, které byste chtěla dosáhnout?

Pracuji s výtvarným projevem klienta. Moc ráda bych zbavila lidi obavy z toho, že neumí kreslit/malovat. Dobře (a možná nejlépe) si můžeme popovídat nad výkresem, jehož tvůrce předtím maloval kdysi dávno, v hodinách výtvarky na základní škole. Na papíře si lze bezpečně vyzkoušet udělat něco jinak, klidně se to může i „nepovést". Jde o to, aby se klient zbavil obav projevit se výtvarně. Záleží pak i na technice, na které se domluvíme, jak se ta zadání budou proměňovat: pokud se klient obává malování, může třeba lepit koláže. Ráda cituji: Pro arteterapii nemusí klient projevovat žádnou zvláštní schopnost ani zvláštní neschopnost.

Práce terapeuta je náročná, jak relaxujete/pečujete o sebe?

Chodím na výšlapy podél Vltavy s nordic walking hůlkami. Také navštěvuji tréninky budějovické improvizační skupiny. Improvizace je úžasné odreagování; je třeba soustředit se na přítomný okamžik a na to, co vzniká v prostoru mezi jednotlivými členy. Přijímat to, co napadlo druhého, a nějak to rozvinout. Skvělá příležitost se vyřádit.

Co Vy a štěstí?

V úžasné knížce Jamese Norburyho Panda a dráček je spousta skvělých myšlenek, tak třeba tuto: „Mapa neukazuje, kam mám jít", dumal dráček. „Tvoje cesta není vyznačena na žádné mapě," řekla panda. „Musíš objevit vlastní stezku."