Rozhovor s Ivou Ouhrabkovou

S radostí vám představujeme terapeutku Ivu Ouhrabkovou, která je nejen biosyntetickou psychoterapeutkou, ale také uznávanou výtvarnicí a licencovanou arteterapeutkou. Iva má svůj ateliér s nádhernou zahradou v Liberci, kde propojuje své terapeutické a umělecké vášně.

V následujícím rozhovoru se dozvíte jaký má Iva vztah k Sociální klinice. Také se podělí o to, jak se k nám dostala a co ji inspiruje v její terapeutické praxi. Přejeme vám příjemné čtení!

Iva Ouhrabková
https://www.ivaouhrabkova.cz/

Jakou cestou jste se dostal/a k Sociální klinice?

Je to dávno. Brzy po začátku Sociální kliniky jsem byla oslovena v rámci výcviku v biosyntéze, zda bych nechtěla působit jako dobrovolná terapeutka. Nenapadlo mi říci ne. A tak hned jsem dostala klientku, na kterou si stále pamatuji.

Čím Vás dobrovolná spolupráce pro Sociální kliniku přitahuje, naplňuje?

Je to velmi záslužný čin. Sama mám zkušenost, když jsem potřebovala pomoci, nebylo se na koho obrátit. V životě přichází situace, kdy potřebujeme dobrou terapii nebo krizovou intervenci a je jedno zda se uvidíme 3x nebo 12x. Sociální klinika dává velký a hluboký smysl. Je v pořádku, že něco dělám za peníze, a pak můžeme dělat i zadarmo. Stabilita, to je to, co mi dělá rovnováhu v systému :)

Z Vaší zkušenosti - jaký je Váš "typický" klient nebo příběh Sociální kliniky?

Dostávám nejčastěji klientky hodně mladé nebo hodně starých. To beru jako výhodu, že jsme si věkově podobní. Když je potřeba starší terapeutka, tak jsem připravena! Nejčastěji za mnou přichází ženy, maminky a řeší spíš témata ženská, rodinná nebo vztahová.

Vzpomenete si na největší výzvu/kuriozitu během terapeutického sezení v rámci Sociální kliniky?

Jednou jsem měla na krátkodobou terapii křehkou klientku, která přišla o miminko, a to jsem si říkala, že to není možné upracovat v tak krátkém čase. Na začátku jsem si nedovedla představit, že to půjde stihnout. Ale podařilo se, dosedlo to. Po nějakém čase se tako paní ozvala znovu a spolupracujeme dodnes. Je to krásná práce.

Co Vás na terapeutické práci nejvíce baví, co je pro Vás naopak obtížné?

Terapeutická práce mě prostě baví! Stále jde o objevování, jde o ty “aha” momenty a já se stále divím - v tom nejlepším slova smyslu. Společně s klientem se díváme, zda je tohle ještě možné, zda tento pohled není jiný a tak dále. Ráda se podivuji, osahávám příběhy, protože každý je originál, každý příběh je jiný. Musím říci, že ke klientům mám obdiv a oceňuji jejich odvahu, pokoru a práci na sobě. Být společně s klientem u toho je dar!

Dokud budu moci objevovat - někdy jako malé dítě, tak to budu dělat dál.

Za obtížné považuji to, když se potřebuji popasovat s rodiči a dětmi zároveň. Když jsou v příbězích děti a jejich rodiče mají slepé skvrny. Obrazně řečeno, často lapám podechu, ale mám supervize a za to jsem velmi ráda.

Jaké jsou Vaše zdroje, kde čerpáte energii?

Čerpám energii ve své zahradě, to je radost po celý rok! Ráno začínám v sudu s ledovou vodou - miluji otužování. Mám osobní cvičení jógy od své dcery. Vnoučata a moje děti mi dělají radost.

Co přejete Sociální klinice do dalšího desetiletí?

Přeji Sociální klinice aby fungovala bez větších problémů, aby měla dostatek peněz na své fungování. Aby se našli dobří lidé, kteří ji mohou dobře podpořit. Aby to fungovalo dobře a ještě lépe.

Potřebuji vyjádřit můj obdiv k týmu SK, velmi mě dobíjí. Ráda zavítám do kanceláře, dojdu si na kafíčko, promluvím s týmem, s Denisou. Denisa umí uklidnit, ať se stane cokoliv, dělá mi hrozně dobře, že se můžu kdykoli na SK obrátit. Je to dar.